Kniha:O stonožce listonošce

8. září 2007 v 23:19 | Lisa
Pohádka s otevřeným koncem. Děti, při vymýšlení zakončení pohádky, tříbí svou fantazii a rozvíjí tak své duševní schopnosti.Nwěěco pro kluky
Stonožky hrozně rády píšou dopisy. Jmenují se sice stonožky, jenomže když chtějí, můžou z nich být taky storučky. A všema těma ručičkama potom napíšou spousty dopisů. Napřed si ovšem musí zout boty, protože rukama v botách nenapíšete dopis, kdybyste se rozkrájeli.
Kde berou dopisní papír? Stonožky píšou svá psaníčka na lístky růže stolistky. Každá stonožka si pěstuje svou stolistku, a když pak popíše poslední voňavý lísteček, začne je roznášet jiným stonožkám, těm, kterým své dopisy psala.
Jak vypadá takové stonožčí psaní?
Asi takhle:
Milá a drahá a ještě jednou milá stonožko CDEF (nebo MNOP nebo taky JKLM - každá stonožka se jmenuje jinými čtyřmi písmeny z abecedy, ale nikdy se vzájemně nepopletou), nastokrát Tě pozdravuju a sděluju Ti, že jsem na Tebe v právě uplynulých sto dnech stokrát vzpomínala. Už je nastokrát jaro a sluníčko svítí ostošest. Od té doby, co jsme se neviděly, jsem zažila nejméně sto neobyčejných a prazvláštních příhod.
Zajímá Tě to? Mě stonásobně zajímá, kolik nečekaných událostí jsi prožila Ty, milá a drahá a ještě dvakrát milá stonožko CDEF (nebo MNOP nebo taky JKLM).
Teď Ti podrobně vylíčím, jaké obdivuhodné příhody jsem zažila já.
První příhoda byla ta, že jsem lezla po trávě.
Druhá příhoda byla ta, že jsem potkala sluníčko sedmitečné. Třetí příhoda byla ta, že mi sluníčko sedmitečné pravilo: "Ach, stonožko RSTU, můžeš mi vysvětlit, proč jsi tak ošklivá?" Čtvrtá příhoda byla ta, že jsem odvětila s náramným úžasem:
"Ach, sluníčko sedmitečné, a můžeš ty mi vysvětlit, proč se domníváš, že bych měla být ošklivá?"
Pátá příhoda byla ta, že sluníčko sedmitečné povídalo:
"Protože nejsi ani trochu hezká!"


Šestá příhoda byla ta, že jsem se zeptala:
"A kdo je podle tebe hezký? Žížala? Housenka? Nebo chroust?"
Sedmá příhoda byla ta, že sluníčko sedmitečné pravilo vychloubavě:
"Ach, stonožko RSTU, cožpak nemáš oči? Přece já jsem hezké, dokonce nejhezčí na světě!"
Osmá příhoda byla ta, že jsem se rozzlobila:
"Kdybys bylo sluníčko stotečné, tak prosím, ale takhle se naparovat se svými ubohými sedmi tečkami, to mi připadá za nohy přitažené…"
A tak takový stonožčí dopis pokračuje a pokračuje… a pořád pokračuje, až je těch příhod přesně sto, ani o jednu méně, ani o jednu víc. A končí podpisem, to je u stonožek stejné jako u lidí.
Když tedy rozkvetly růže stolistky, stonožky nadšeně dnem i nocí psaly dopisy. A když dopsaly stý dopis, začaly si je vzájemně roznášet. Jenže v té chvíli začaly potíže.
Protože růže obvykle kvetou naráz, popsaly stonožky jejich listy přibližně ve stejné době a téměř na hodinu přesně se všechny s nimi vydaly na poštovní obchůzku. Tak třeba stonožka ABCD zamířila s dopisem ke stonožce XYZŽ, avšak stonožka XYZŽ zrovna odešla ke stonožce GHCHI, která ovšem už byla na cestě ke stonožce HCHIJ, stonožka HCHIJ se však vydala za stonožkou DEFG, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna, protože stonožek je moc a moc. Prostě všechny stonožky se někde cestou minuly, takže si své dopisy nemohly doručit. A poštovní schránky zatím stonožky nevynalezly.
Proto se všechny stonožky sešly a po dlouhém řečnění se dohodly, že jedna z nich by se měla stát listonoškou. A ta stonožka listonoška že by roznášela dopisy všem ostatním stonožkám nelistonoškám.
Ve veřejných tajných volbách si vybraly stonožku IJKL, protože to byla stonásobně silná a stonásobně rychlá stonožka.
A stonožka listonoška musí být stonásobně silná, aby unesla brašnu s tolika dopisy, a musí být také stonásobně rychlá, aby mohla doručovat i expres dopisy, tedy takové, které musí adresátka obdržet velice spěšně.
Stonožka IJKL se ihned ujala svého zaměstnání. Vybírala a odevzdávala včas a v pořádku všechna psaníčka a všechny stonožky byly navýsost spokojeny, jak jim ta pošta pěkně klape.
A pěstovaly o to víc růží stolistek a psaly o to víc dopisů.
Nějakou dobu, dokonce snad plných sto stonožčích dní, bylo všechno, jak má být.
Ale potom si jednoho krásného deštivého večera stonožka listonoška zouvala boty, protože se jako obvykle chtěla uložit ke spánku. Vtom s hrůzou zjistila, že má v botách díry. A nejen to.
Některé botky měly podrážku napůl utrženou a vypadaly jako malinkatí žraloci. Jiné měly zase sešmaťhané podpatky.
Co teď a co potom? Koupit si jiné boty? Kdyby šlo o dvě boty, tak prosím, kdyby šlo i o čtyři boty, nebyl by to tak velký problém, ale kupovat najednou plnou stovku botek, padesát levých a padesát pravých, to by přišlo pěkně draho! A dát je spravit obuvníkovi? Víte, jak dlouho by obuvník spravoval takových sto stonožčích botek?
Ostatní stonožky tolik nešpacírujou jako stonožka listonoška, proto prošlapou sem tam jednu botu a ta se dá přikoupit nebo ji švec nějak zflikuje, ovšem všech sto bot najednou prošlapaných a skoro nepoužitelných neměla ještě žádná stonožka, co svět světem stojí. Asi proto, že do té doby žádná neroznášela tolik dopisů.
První stonožka listonoška ve stonožčích dějinách tedy přemýšlela a přemýšlela, co si má počít.
Copak asi vymyslela? Kdo to uhodne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama